Hořčici lze použít na zelené hnojení jako meziplodinu s výsevem po sklizni a následným zaoráním na podzim nebo jako protierozní plodinu, pokud je vyseta v říjnu až listopadu. Klíčí při teplotě 1-2 °C. Po zimě odumírá. Jako meziplodina je zdrojem organické hmoty. Kromě tradiční dodávky biomasy pro život v půdě a ochrany půdního povrchu před erozí nebo vysycháním mají hořčice určené na zelené hnojení ještě jednu zvláštnost. Všechny části hořčice bílé obsahují glukosinoláty, které mají při rozkladu v půdě insekticidní, fungicidní a nematocidní účinky. To znamená, že hořčice kromě toho, že zlepšuje strukturu půdy prokořeněním, potlačuje také škůdce a plísně. To přináší četné výhody pro následnou úrodu. I proto je hořčice bílá obzvláště důležitá v systémech ekologického zemědělství, kde se často používá jako krycí plodina v trvalých výsadbách, jako jsou sady a vinice.
Přínosy:
- Kromě osiva vytváří také velké množství nadzemní hmoty, která poskytne dostatek biomasy pro zelené hnojení. Kromě toho má vynikající půdní sanační účinky.
- Je medonosnou rostlinou, její voňavé žluté květy jsou oblíbeným cílem včel a dalších opylovačů. Z jednoho hektaru hořčice lze získat až 40 kg medu.
- Semena poskytují krmivo do krmných směsí pro hospodářská zvířata,
- Insekticidní, fungicidní a nematocidní účinky- - kromě toho, že hořčice zlepšuje strukturu půdy prokořeněním, potlačuje škůdce a plísně.
- Je odolná vůči chladu a vysokým teplotám.
- Velmi rychle roste.
- Příznivá cena.
Semena:
- Vzorka 1,6 kg/100 m2. Pro míchání 0,8 kg hořčice + červená řepa) 1 kg/100 m2.
- Pro výrobu osiva vyséváme hořčici koncem března až začátkem dubna.
- Pro zelené hnojení se vysévá v srpnu až září, co nejdříve po sklizni hlavní plodiny. Obvykle se vysévá přímo při zpracování strniště (podmítce) po sklizni obilovin a poté se posečená sláma zaorá do půdy spolu s vytvořenou zelenou hmotou. Důležité je rovnoměrné rozložení srážek v období vzcházení a kypření. Zaorává se na začátku kvetení, když rostlina doroste do výšky 50-60 cm.
- Jako protierozní plodina se vysévá v říjnu až listopadu.
Vyžaduje půdy s neutrální pH reakcí a vysokým obsahem živin, zejména dusíku. Nejlépe se jí daří na relativně těžkých písčitohlinitých propustných půdách. Je odolná vůči chladu i vysokým teplotám, které však mohou nepříznivě ovlivnit výnos i kvalitu osiva. Nejvhodnějšími předplodinami pro hořčici jsou okopaniny, luskoviny nebo i obiloviny. Nedoporučuje se však pěstovat ji po slunečnici, sóji nebo jiných kapustovitých plodinách. Neměla by se pěstovat samostatně na stejném stanovišti po dobu nejméně pěti let.
