Návod: Pro zelené hnojení nebo pěstování na semeno.
Výsev: Samostatně 1,6–2 kg/100 m².
Do směsi 0,8 kg hořčice + obilovina 1 kg/100 m².
Hořčice je skvělá „ozdravná“ plodina, protože dokáže účinně bojovat proti háďátkům (nematodům) v půdě. Tento její pozitivní účinek se využívá zejména v rámci agrotechnických opatření, kde slouží jako zelené hnojení.
Hlavním mechanismem, díky kterému je hořčice účinná proti háďátkům, je obsah specifických látek, které se uvolňují do půdy.
Glukosinoláty: Tyto látky jsou obsaženy v tkáních rostliny. Když se hořčice zapracuje do půdy, glukosinoláty se rozloží na izothiokyanáty. Tyto sloučeniny mají toxické vlastnosti, které jsou pro háďátka škodlivé.
Biofumigace: Uvolňování izothiokyanátů působí jako přirozená biofumigace. Jedná se o proces srovnatelný s fumigací půdy chemickými přípravky, avšak jde o ekologickou a přirozenou metodu. Izothiokyanáty narušují nervový systém háďátek a brání jim v rozmnožování, čímž se snižuje jejich populace v půdě.
Praktické využití:
K dosažení tohoto ozdravného účinku je důležité dodržet správný postup:
Hořčici je třeba vysít jako mezipěstinu nebo jako plodinu pro zelené hnojení.
Jakmile rostlina dosáhne plného vývoje (před kvetením), je nutné ji zapracovat do půdy. Právě v tu chvíli je obsah glukosinolátů nejvyšší.
Zapracováním se uvolní zmíněné látky, které začnou působit na háďátka.
Díky tomuto procesu se hořčice používá zejména v osevním postupu před plodinami, které jsou na háďátka obzvláště citlivé (například brambory nebo cukrová řepa), čímž se snižují ztráty na úrodě.
